Jak svádět

Různé techniky, jak ženu oslovit

5 min čtení freemeet
Různé techniky, jak ženu oslovit

První text o oslovení, kterému se na anglických webech říká opening. Ať máš oblíbenou metodu balení jakoukoli, stejně musíš oslovit holku nebo partu. Proč začínat typy oslovení? Protože za poslední roky 90 % mužů oslovuje pořád stejně.

První text o oslovení, kterému na anglických webech říkají opening. Ať máš oblíbenou metodu balení jakoukoli, stejně musíš oslovit holku nebo partu.

Proč začínat typy oslovení? Protože za poslední roky jsem si všiml, že 90 % mužů oslovuje takhle:

Složí holce kompliment ve stylu „Ahoj, musím ti říct, že jsi vážně moc hezká“. To může klidně fungovat, je to dokonce jeden z typů, o kterých bude řeč dál. Problém je, že na to potřebuješ pořádnou dávku sebevědomí a hlavně řeč těla na jedničku. A to většině začátečníků chybí.

Nebo sáhnou po jednom z nejhorších klišé: koupí holce pití, ještě než s ní promluvili. Jestli je to tvůj styl, zapomeň na tenhle zlozvyk. V 99,9 % případů nikam nevede.

Tolik k úvodu. Tady jsou hlavní typy oslovení:

Funkční oslovení

Je nejjednodušší. Holce, kterou jdeš oslovit, položíš banální otázku, třeba „Kolik je hodin?“ nebo „Jak se dostanu na…?“.

Výhoda: funguje skoro pokaždé, skoro každá holka ti bez problémů odpoví. Nevýhoda: moc daleko to nezajde a přejít pak do normálního hovoru bývá dost těžké.

I tak se tenhle typ hodí, když se na večírku chceš rozhýbat. V cizině je taky výborný, protože už to, že holku neoslovíš jejím jazykem, hovor velmi často stočí k tomu, odkud jsi.

Požádej o názor

Jde „jen“ o to oslovit partu a zeptat se na názor k nějakému tématu. Teoreticky se můžeš zeptat skoro na cokoli, tady pusť fantazii z řetězu. Vyhni se ale otázkám, na které se dá odpovědět ano nebo ne. Hovor pak těžko znovu nastartuješ.

Pro začátečníka je tohle opravdu doporučený typ. Přicházíš z úplně neutrální pozice, takže tě parta hned nebere jako hrozbu. Na rozdíl od klasiky „Můžu ti koupit pití?“, která barvu ukáže okamžitě.

Pár příkladů:

„Můj kamarád Arnaud (a ukážeš na něj) se právě rozešel s přítelkyní. Jak dlouho by měl počkat, než si začne s nejlepší kamarádkou?“
„Je pusa nevěra?“ Základ, ale pořád to funguje.

Situační oslovení

Tohle je velmi jednoduché: na oslovení použiješ něco z nejbližšího okolí. Třeba co zrovna pije, hudbu, která hraje, a podobně. Vypadá to snadně, dvě poznámky ale platí:

Ten samý typ používá i spousta lidí, kteří o žádné metodě nikdy neslyšeli. Snaž se tedy být u tohohle oslovení nápaditý.

Nejdůležitější je spontánnost. Když uvidíš ženu, kterou se takhle dá oslovit, jdi do toho hned a bez váhání.

Univerzální oslovení

Nebo jak oslovit bez konkrétní techniky. Pamatuju si, jak jsem s kamarády, kteří se sváděním začínali, probíral různé způsoby oslovení, třeba přes žádost o názor, a vždycky to skončilo větou: „OK, ale… co mám říct?“

Když si občas ve chvíli oslovení kladeš stejnou otázku, tenhle typ je pro tebe. Připravený? Tady je jediná věta, která projde pokaždé, když tě zrovna nic nenapadne.

„Ahoj.“

To je celé. I tady ale pozor. Tenhle typ musí jít ruku v ruce s neotřesitelným sebevědomím a velmi dobrou řečí těla.

Přímé oslovení

Poslední typ, přímé oslovení. Patří sem věty jako:

„Přijdeš mi moc hezká, musel jsem za tebou přijít.“
„Jsi jediná holka v sále, která mě vážně zajímá.“

Může to být nejúčinnější, a taky nejrizikovější. U tohohle typu se člověk musí hned rozhodnout, jestli chce pokračovat. Zatím o tobě ví jen to, jak vypadáš a co jsi právě řekl. U přímého oslovení proto nutně potřebuješ velmi dobrou řeč těla.

Jednou provždy shoď úzkost z oslovení

První problém většiny nováčků je strach oslovit, ze strachu z odmítnutí. Člověk se rychle dostane do začarovaného kruhu: vyhlédneš si partu, přiblížíš se, a na poslední chvíli neoslovíš, protože hlava vyrobí hromadu špatných důvodů. Holka není dost hezká, nestojí to za to. Je s nějakým klukem, to je určitě její přítel. Zkrátka neoslovíš. Motivace pak klesne, druhou partu oslovíš ještě hůř, zase to neuděláš, a tak dál. Přijde chvíle, kdy na oslovení nemáš motivaci vůbec žádnou.

Proč si vyrábíme všechny ty špatné důvody neoslovit? Je to prostě obrana mozku, aby tě nepouštěl do nepohodlných situací, třeba do hovoru s partou cizích lidí. Je to totéž, co cítíš před skokem na bungee.

Tak jak z toho ven? Odpověď je lhostejnost. Jsi v pohodě, víš, kdo jsi a co chceš? Představ si, že tě celý večer odpálí každá parta, kterou oslovíš. Nejspíš to není nejlepší večer tvého života. Změnilo to ale, kdo jsi? Samozřejmě že ne.

Proto máš ke každé situaci přistupovat s úplnou lhostejností k výsledku. Úzkost odpadne, protože na výsledku oslovení nezáleží, a tenhle lhostejný postoj je u holek VELMI přitažlivý.

Jde o partu

Další problém některých metod je, že vysvětlují, jak oslovit jednu holku. Buďme ale upřímní: kdo kdy viděl v baru nebo v klubu holku samotnou? Je to vážně vzácné.

Takže se musíš naučit oslovovat party. Zaprvé nikdy nechoď zepředu, třeba z druhé strany sálu, a nedívej se cíli do očí. Je to zastrašující a máš velkou šanci, že tě hned odpálí. Choď vždycky zboku, mluv přes rameno a k partě se nenakláněj. Mluv dost nahlas, ať tě slyší celá parta. Když je potřeba, natrénuj to doma.

Častá chyba je mluvit rovnou na svůj cíl a jen na něj. Představ si, že na večírku oslovíš partu pěti holek a s cílem to jede. Super, jenže za hodinu parta musí odejít. A protože jsi se zbytkem party nenavázal kontakt, z vteřiny na vteřinu zůstaneš sám, aniž bys vůbec měl její číslo.

Jakmile tedy partu oslovíš, první větu pošli CELÉ partě, včetně mužů. A ještě líp: neoslovuj cíl přímo. Když je cíl ta nejhezčí z party, což dává smysl, jdi za její kamarádkou, která je méně hezká. Cíl to rozhodí, protože je zvyklý, že ho lidi oslovují jako prvního.

A co potom?

Je čas přejít od prostého oslovení k normálnímu hovoru s partou. To ale bude téma příštího textu. Než ten vyjde, trénuj oslovování.

Sdílet tento článek

Líbil se vám tento článek?