Jaká je mentalita ruských žen? Průvodce pro seznamování

Spousta chlapů dneska balí cizinky nebo rovnou žije s holkama z východní Evropy. Tyhle slečny míří na Západ za prací, studiem, nebo prostě za svou „francouzskou láskou“ – alespoň tak se to říká.

V tomhle článku se podíváme na zoubek mentalitě žen z Ruska a dalších států bývalého Sovětského svazu, jako jsou Ukrajina, Bělorusko, Litva, Lotyšsko, Estonsko nebo Moldavsko. Všechny tyhle holky totiž sdílejí dost podobný pohled na svět.

Mají v sobě neuvěřitelný přehled. Auto – ať už malé městské žihadlo, nebo velkou káru – zvládají s přehledem. V malíku mají iPhony, iPody a veškeré jejich vychytávky, na internetu jsou jako doma, diskutují na fórech, frčí na sociálních sítích a Twitteru.

V technologickém a moderním světě si s muži nezadají.

Drží zkrátka krok s dobou, to je bez debat. V hlavě si ale zároveň nesou silné hodnoty, které pochytily od svých babiček a prababiček.

Zatímco západní feminismus už dávno kmitá na plné obrátky, ruské ženy ztělesňují klasickou ženskost, šarm a přirozenou krásu, kterou moderní trendy nijak nezkazily. Jsou bystré, společenské a na první místo staví rodinu – touží po dětech a milujícím manželovi.

Krátce řečeno: okouzlující zvenku, skvělé uvnitř.

V ruskojazyčném prostředí byly ženy odjakživa symbolem lásky a péče. Tenhle obraz se utvářel celá staletí, hlavně proto, že holky musely odjakživa tahat za jeden provaz s muži.

Během všech těch válečných tragédií, kterými si Rusko prošlo, to byly právě ženy, kdo držel rodinnou klenbu pohromadě, zatímco jejich protějšky umíraly na frontě.

O Ruskách se ví, že jsou to největší hostitelky pod sluncem. Jakmile vás pustí k sobě domů, nakrmí vás takovým způsobem, že budete mít pocit, jako byste měsíce neviděli jídlo.

Co od ruských žen čekat a jaké mají zvyky

• Bezpečnost je pro ně – stejně jako pro holky kdekoli jinde na světě, možná ještě o něco víc – naprostou prioritou. Panicky se děsí samoty, chudoby, nemocí nebo toho, že se nebudou zvládnout postarat o své staré rodiče.
• Trpí pořádnou dávkou sebekritiky. Klidně z nich vypadne: „Dneska se vůbec necítím hezky.“ Tímhle se vlastně omlouvají za to, že nejsou dokonalé. Nehledejte za tím komplexy méněcennosti; spíš v danou chvíli pochybují, zda působí dost dobře, a prostě potřebují od partnera slyšet, že jsou krásné, zbožňované a žádoucí.
• Nejsou zvyklé si o věci říkat napřímo. „Jestliže chce chlap ženě něco darovat, musí to vzejít z jeho vlastního srdce, ne z donucení.“ Na druhou stranu – dárky milují jako každá jiná žena. Pokud jim chlap nikdy nic nekoupí, hned ho zaškatulkují jako škrtila. Pozor ale na náznaky; když o něčem mluví nepřímo, ve skutečnosti to myslí smrtelně vážně.
• Ruská společnost má v sobě hluboce zakotvený machismus. V inzerátech na pozici sekretářky klidně narazíte na požadavek: žena, 25 let, pohledná, výška minimálně 175 cm.
• Samotné ženy proti tomu málokdy protestují. Celému tomu západnímu boji feministek za práva vlastně vůbec nerozumějí a neberou ho vážně. Nakonec jsou to totiž většinou ony samé, kdo doma tahá za nitky a drží otěže pevně v rukou.
• V Rusku se cení galantnost. Když tamní chlap podrží dveře nebo pozve slečnu na drink, nedělá to kvůli postranním úmyslům, ale čistě ze slušnosti a rytířskosti. Pokud by se žena v zájmu nezávislosti snažila platit za každou cenu, dotklo by se ho to. Když křižuju Evropu vlakem, automaticky tahám těžká zavazadla nahoru sám. V Rusku by vás to ani nenechali udělat. Místní muži pomáhají i cizinkám. Na římském letišti jsem opakovaně zíral na scény, které by v Rusku zkrátka neprošly: mladá holka se dře s obří kufry sama, zatímco její drahá polovička kráčí vedle ní s rukama zabořenýma v kapsách.
• Při každém slavnostním obědě, večeři nebo oslavě je železným pravidlem, že muži pronášejí přípitek na počest přítomných dam.
• Veřejné projevování citů moc nevidíte – vášnivé líbání a omatlávání na ulici se zkrátka nepatří. Není to ale tím, že by byly ledové. Rusové prostě považují intimnosti na odiv veřejnosti za neslušné.
• Slečny věnují spoustu energie a času svému zevnějšku. Jsou dokonale nalíčené a oblečené podle posledních trendů i v situacích, kde by to člověk nečekal – třeba když jdou jen na bleskový nákup. Pro dosažení dokonalosti jdou klidně přes mrtvoly. Má to ale svůj hluboký sociální podtext. Ruští muži totiž často holdují alkoholu, takže se průměrného věku dožívají pouhých 59 let, zatímco ženy průměrně 72. Touha po rodině, manželovi a dětech je u nich obrovská. Kvůli tomu jsou často ochotné skousnout a vdát se i za morouse, kteří se nikdy usmějí a doma poroučejí. Jen aby měly jistotu, že neskončí samy.
• Spousta ruských dívek pořád žije v silném přesvědčení, že k ulovení zazobnutého chlapa bezpodmínečně potřebují značkové hadry. Klidně se uskrovní v miniaturním podnájmu s dalšími spolubydlícími, jen aby ušetřily na luxusní kousek (ceny v moskevských buticích přitom strčí do kapsy zbytek Evropy).
• Za kosmetiku a týdenní manikúru utratí nemalé peníze. V postsovětských zemích totiž platí, že bez drahého značkového outfitu zkrátka nezabodujete a nikdo vás nebude brát vážně. Stačí se podívat na vyhazovače před moskevskými kluby – ti mívají filtry mnohem přísnější než kdekoli jinde na světě.